Personalizovaná léčba podle genetického profilu: Nová naděje pro pacienty s metastatickým karcinomem slinivky

Rakovina slinivky patří mezi nejagresivnější typy nádorů. I přes pokroky v léčbě zůstává prognóza pacientů velmi nepříznivá. Standardní chemoterapeutické režimy, jako jsou FOLFIRINOX nebo kombinace gemcitabinu s nab-paclitaxelem, dokáží zpomalit růst nádoru a prodloužit život pacientů, přesto však medián přežití zůstává stále pod jedním rokem.

V nové studii, publikované v časopise Seminars in Cancer Biology (IF 15,7) (otevře se v novém okně), se vědci a vědkyně z Oddělení molekulární biologie nádorů zaměřili na to, jak genetické rozdíly mezi pacienty mohou zlepšit účinnost léčby a zároveň snížit riziko nežádoucích účinků.

Hlavní myšlenkou studie je individualizace terapie, tedy přizpůsobení léčby konkrétním genetickým vlastnostem pacienta. Genetická variabilita totiž ovlivňuje, jak pacient reaguje na konkrétní léky. Autoři studie shrnuli současné znalosti o genetických markerech, získané z genomových studií a velkých konsorcií, jako je například konsorcium Pancreatic Disease Research (PANDoRA), které mohou předpovědět odpověď na různé léčebné režimy. Analýza dostupných dat ukázala, že problém je velmi komplexní a neexistuje univerzální lék vhodný pro všechny pacienty. Nejpravděpodobnější cestou k lepší prognóze je identifikace pacientů, kteří jsou citliví či rezistentní k léčbě, a následné přizpůsobení terapie. Ve srovnání se současným standardem, zahrnujícím FOLFIRINOX, gemcitabin/nab-paclitaxel nebo nal-IRI/5-fluorouracil, se jeví jako účinnější kombinace cílené terapie s imunoterapií.

Díky novým poznatkům na molekulární úrovni je možné lépe předvídat, kdo bude na kterou léčbu reagovat a kdo je ohrožen nežádoucími účinky. Podle autorů je personalizovaná léčba na základě genetického profilu pacienta nejpravděpodobnější cestou, jak zlepšit přežití u pacientů s metastatickým nádorem slinivky. Přes složitost problému jde o významný krok směrem k cílené, bezpečnější a účinnější terapii.

Tato práce potvrzuje, že genetika a farmakogenomika nejsou jen teoretické disciplíny – mohou přímo ovlivnit léčbu pacienta a přinést naději tam, kde byla doposud prognóza velmi nejistá.