Personalizovaná medicína v onkologii: Nová studie pomáhá předpovědět riziko závažných vedlejších účinků chemoterapie

Chemoterapie pomáhá prodlužovat život pacientům s rakovinou tlustého střeva a konečníku, ale často s sebou nese závažné vedlejší účinky. Ty mohou výrazně zhoršit kvalitu života, někdy si vyžádají přerušení léčby a v krajních případech mohou být i život ohrožující. Proč ale někteří pacienti reagují na léky tak dramaticky, zatímco jiní je snášejí bez větších problémů?

Na tuto otázku hledá odpověď nová studie publikovaná v prestižním časopise British Journal of Pharmacology (IF 7,7) (open in a new window). V krátké době jde již o druhou mezinárodní publikaci, na které se podílela také genetička Veronika Vymetálková z Oddělení molekulární biologie nádorů. Cílem studie bylo najít genetické varianty, které by mohly pomoci předpovědět, u koho je vyšší riziko závažných nežádoucích účinků.

Výzkumný tým analyzoval genetickou informaci 163 pacientů, kteří během chemoterapie prodělali závažné vedlejší účinky (stupeň 3–4 dle mezinárodní škály), a porovnal je s genetickými daty 52 pacientů bez těchto komplikací. Pomocí metody celogenomového sekvenování objevili několik známých i dosud nepopsaných genetických změn, které by mohly souviset s toxicitou léčby. Jedním z hlavních nálezů byla nová potenciálně riziková varianta v genu DPYD, který hraje významnou roli v metabolismu léčiv. Vědci a vědkyně také identifikovali 30 dalších vzácných mutací ve 14 genech, které by mohly ovlivňovat citlivost na chemoterapii, například ve vztahu k poškození nervů, kůže nebo srdce. Zároveň objevili tři dosud nepopsané geny – ALDH9A1, FAM83A a EPX – které identifikovali jako možné kandidáty spojené s toxicitou léčby. Zajímavostí je také nález tzv. digenní dědičnosti, kdy kombinace variant ve dvou různých genech může společně zvyšovat riziko vedlejších účinků. Tyto objevy otevírají dveře k přesnějšímu a bezpečnějšímu přístupu k onkologické léčbě.

„Rádi bychom přispěli k tomu, aby se genetické testování postupně stalo běžnou součástí plánování léčby. Informace o přítomnosti určitých genetických variant by v budoucnu mohly lékařům pomoci lépe přizpůsobit dávkování léčby, nebo případně zvolit vhodnější typ léčby,“ vysvětluje Veronika Vymetálková, spoluautorka studie. Takový přístup je základem tzv. personalizované medicíny, tedy léčby šité na míru konkrétnímu pacientovi.