Precizní načasování přenosu prvojader ovlivňuje kvalitu a vývoj embryí, ukazuje nejnovější studie publikovaná v časopise Molecular Human Reproduction

Vědci z Oddělení plasticity buněčného jádra publikovali výsledky nové studie, ve které prokazují klíčovou roli správného načasování pronukleárního transferu na vývojový potenciál embryí. Článek vyšel v odborném časopise Molecular Human Reproduction (otevře se v novém okně) (IF 3,6) vydavatelství Oxford Academic.

Pronukleární transfer je technika používaná v oblasti asistované reprodukce a genetiky, zejména v kontextu prevence mitochondriálních onemocnění a idiopatické zástavy vývoje. Cílem tohoto postupu je zajistit, aby dítě mělo zdravé mitochondrie a zamezilo se těmto závažným genetickým onemocněním. Mitochondriální DNA je děděna pouze od matky. Pokud matka trpí mitochondriálním onemocněním, existuje vysoké riziko, že jej předá svému dítěti. Pronukleární transfer umožňuje toto riziko obejít. Technika přenosu prvojader je eticky a právně diskutovaná, jelikož zahrnuje genetický materiál od tří různých jedinců (matky, otce a dárkyně). Ačkoliv byla úspěšně použita již v řadě případů, stále je předmětem výzkumu a regulace v mnoha zemích. Oficiálně první zemí na světě, kde byla tato metoda asistované reprodukce v roce 2016 legalizována, byla Velká Británie.

Proces probíhá následovně: vajíčko matky je oplozeno spermií otce, čímž vznikne prvojádro (pronukleus) matky a otce. Prvojádro z oplozeného vajíčka matky se přenese do vajíčka dárkyně, které bylo aktivováno a zbaveno svého vlastního genetického materiálu. Výsledné geneticky upravené vajíčko, které nyní obsahuje genetický materiál od otce a matky a zdravé mitochondrie od dárkyně, se nechá vyvinout do stádia blastocysty a poté se implantuje do dělohy matky.

Přestože byla tato metoda již mnohokrát použita za účelem terapie, přesný metodický postup není stanoven a důsledky vzniku rodičovských prvojader ve špatném prostředí cytoplasmy zatím nebyly systematicky zkoumány. Vědci se proto zaměřili na studium přenosu prvojader u myších embryí v různých fázích po oplození.

Ukázalo se, že klíčovým faktorem jsou podmínky replikace DNA, které silně ovlivňují vývojový potenciál. Načasování pronukleárního transferu by tak mělo být omezeno výlučně na fázi před replikací. Tato zjištění by mohla pomoci vysvětlit případné neúspěšné pokusy jaderného přenosu a pomoci k vyšší úspěšnosti a kvalitě embryologických metod a zvýšit jejich bezpečnost.