Koncem loňského roku byla v prestižním časopise Alzheimer’s & Dementia (otevře se v novém okně) (IF 13,1) zveřejněna významná mezinárodní studie, která prokázala zvýšenou citlivost pacientů s Alzheimerovou chorobou (AD) vůči znečištění ovzduší. Na výzkumu spolupracovaly přední vědecké instituce z Finska, České republiky, Itálie a Nizozemska. Mezi 24 autory studie je devět vědců z Oddělení toxikologie a molekulární epidemiologie ÚEM AV ČR.
Znečištění ovzduší představuje závažný globální problém, který má prokazatelně negativní dopad na lidské zdraví. Primárním cílem studie bylo zjistit, zda jsou lidé s AD náchylnější k negativním účinkům znečištění ovzduší a identifikovat biologické změny, ke kterým při této expozici dochází.
Studie kombinovala laboratorní experimenty s analýzou rozsáhlých populačních dat. V laboratorních podmínkách vědci vystavili buňky nosní sliznice zdravých jedinců a pacientů s AD emisím z naftových motorů. Výsledky analýzy ukázaly změny v aktivitě genů a DNA, které naznačují zvýšenou citlivost buněk pacientů oproti buňkám zdravé populace. Tato laboratorní pozorování byla následně ověřena a porovnána s daty získanými z rozsáhlé populační Rotterdamské studie.
Hlavní zjištění: Čtyřikrát vyšší citlivost
Výsledky ukázaly, že buňky pacientů s AD reagovaly na emise téměř čtyřikrát citlivěji než buňky zdravých jedinců. Zároveň byly identifikovány specifické změny na úrovni DNA spojené s expozicí emisím. Klíčovou roli v obranných mechanismech sehrál protein NRF2. Ten funguje jako „hlavní spínač“ antioxidační odpovědi v našem těle. Aktivuje řadu genů, které produkují enzymy a proteiny neutralizující volné radikály a zabraňují tak poškození buněk vlivem oxidačního stresu.
Pacienti s AD mají často narušenou aktivitu NRF2. To znamená, že jejich buňky mají omezenou schopnost reagovat na oxidační stres, což může vést k rychlejšímu poškození neuronů a progresi onemocnění. Závěry výzkumu volají po přijetí cílených opatření pro ochranu těchto zranitelných skupin.
Látky a terapie zaměřené na aktivaci NRF2 jsou předmětem intenzivního výzkumu. V budoucnu by mohly hrát klíčovou roli nejen v léčbě AD, ale i dalších neurodegenerativních onemocnění a chronických zánětů.