29. 07. 2026
Čtení na 4 minuty
Mohou spermie získané po smrti jedince nebo uchovávané v nevhodných podmínkách vést ke zplození zdravého potomka? Vědci a vědkyně navrhují využít metodu mezidruhové intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI) jako nový biologický test, který by pomohl lépe posoudit kvalitu vzácných spermií. Nový článek autorského kolektivu vedeného Helenou Fulkovou, vedoucí Oddělení plasticity buněčného jádra ÚEM AV ČR, diskutuje potenciál, přínosy i limity této metody.
Spermie získané po smrti jedince nebo uchovávané v nevhodných podmínkách mohou být velmi vzácné, jejich skutečnou kvalitu však není snadné posoudit. Autorky a autoři článku proto navrhují využít metodu ICSI jako nový způsob ověřování jejich funkčnosti. Vajíčko jiného, běžně dostupného druhu by při ní fungovalo jako živý biologický test.
Taková situace může nastat zejména při záchraně ohrožených živočišných druhů, kdy je k dispozici jen několik spermií odebraných za suboptimálních podmínek, například až po smrti geneticky cenného jedince. Podobná otázka se však týká také posmrtných odběrů lidských spermií, například u obětí válečných konfliktů. Běžně hodnocená pohyblivost nebo neporušenost buněčné membrány přitom samy o sobě neukazují, zda spermie obsahuje kvalitní DNA a může přispět ke vzniku zdravého embrya. I nepohyblivá a zdánlivě neživá spermie může mít zachovaný genom, zatímco pohyblivá spermie může naopak nést závažné poškození DNA a její použití přinášet významná rizika.
Autoři proto navrhují rozšířit současné testování o mezidruhovou ICSI, při níž je spermie vpravena přímo do vajíčka jiného druhu, například myši. „Oocyt zde slouží jako živý biosenzor a umožňuje sledovat, zda se chromatin spermie správně rozvolní, zda vznikne samčí prvojádro, zda spermie aktivuje vajíčko a zda se projeví poškození DNA, chromozomální poruchy nebo chyby při prvním dělení embrya,“ vysvětluje Helena Fulková význam mezidruhové ICSI. Metoda by tak mohla doplnit standardní laboratorní testy zejména tam, kde je vzorek natolik vzácný, že jej nelze hodnotit běžnými postupy.
Mezidruhová ICSI však není jednoduchým ani univerzálním řešením. Výsledky získané u myší nelze automaticky přenášet na jiné druhy ani na člověka a normální průběh časných vývojových dějů nezaručuje úspěšný další vývoj. V ochraně ohrožených druhů jsou navíc hlavními limity nedostatek biologického materiálu, chybějící kontrolní vzorky a technická náročnost metody. U lidských spermií vznikající mezidruhové embryo, byť pouze pro výzkumné účely, vyžaduje mimořádně přísné etické a právní posouzení. V českém prostředí je proto tato úvaha relevantní pouze pro výzkum a ochranu ohrožených druhů, nikoli pro klinické využití u lidí. Autoři proto zdůrazňují, že by metoda měla sloužit výhradně jako výjimečný nereprodukční test, bez implantace embrya a vždy pod jasně stanoveným odborným, etickým i právním dohledem. „Za splnění těchto podmínek by však metoda mohla představovat cenný nástroj pro hodnocení vzácných spermií a v budoucnu být využívána zejména při záchraně geneticky cenných jedinců ohrožených druhů,“ dodává Helena Fulková.
Článek vznikl za podpory programu Strategie AV21 v rámci výzkumného programu ART – Budoucnost asistované reprodukce (otevře se v novém okně), který propojuje odborníky z různých oborů při hledání nových přístupů k reprodukční medicíně, biologii reprodukce i ochraně geneticky cenných populací.
Převzato z webu www.art.avcr.cz
